Duna

V mojí myslí se něco probouzí

Včera jsem konečně v kině shlédla dlouho očekávaný film od režiséra Denise Villeneuveho s názvem Duna. A byl to neuvěřitelný zážitek, který ve mně zanechal velkou spoustu dojmů a myšlenek a přiznám se, že ani nevím, kde mám začít. Měla jsem radost, že kino praskalo ve švech, protože si myslím, že si tento film rozhodně zaslouží. 

Jak asi víte, film je natočený podle knihy Franka Herberta, která byla poprvé vydaná v roce 1988. Knihu jsem nečetla (zatím), takže nemám to srovnání s literární předlohou. Nicméně už jsem od pár čtenářů této knihy slyšela, že film velmi dobře vystihl celkovou atmosféru tohoto sci-fi díla. 

Duna měla rozvláčnější pomalejší tempo, což mi přijde jako charakteristický rys již zmiňovaného režiséra Denise Villeneuva. Ten natočil filmy jako Příchozí nebo Blade Runner 2049. Nicméně to vůbec nebylo na škodu. O proti dnešnímu způsobu točení filmů, které jsou až přespříliš napěchované akcí, to byla příjemná změna. A navíc pomalejší tempo v tomto filmu vůbec nepůsobilo nudně. Film také mohl nabídnout úchvatný vizuál a velmi osobitou atmosféru. 

Pro mě jako diváka byla Duna trochu náročnější a hutnější sci-fi, ale opět nemůžu říct, že by mi to vadilo. Svět ve kterém se příběh odehrává byl velmi propracovaný a zajímavý. A velmi mě bavilo ho poznávat. 

Hlavní roli Paula si ve filmu zahrál Timothée Chalamet. Jeho výkon byl pro mě uhrančivý a pro mě je tento herec velmi přitažlivý. Nejen svým vzhledem, ale také obrovským talentem, díky kterému vytvořil z Paula velmi osobitou a zajímavou postavu. Musím uznat, že dlouhé záběry hercova obličeje přes celé plátno jsem si velmi užila. Ano přiznávám přece jenom jsem žena a tahle stránka mě také ovlivňuje. 

Nicméně nesmím opomenout ani další herecké hvězdy jako krásná Rebeca Ferguson, charismatický Oscar Isaac, Jason Momoa (bez bradky), Javier Bardem (který byl k nepoznání), Stellan Skarsgaard (který snad zahraje cokoliv a do této role ho denně maskovaly 7 hodin) nebo třeba Zendaya (kterou já osobně zase tak moc nemusím, ale v této roli mi seděla). Jejich herecké výkony byly velmi vyrovnané a nemůžu říct, že by někdo z nich pokulhával. 

Velmi důležitou složkou filmu byla pak hudba, která byla naprosto originální a netradiční. K prostředí planety Arrakis tedy pouště a dun byla tato hudba jak šitá na míru. Skladatel Hans Zimmer je prý velkým fanouškem původní knihy a bylo slyšet v každém tónu, že ji vytvořil pro tento film srdcem.  K efektům nemám co dodat, protože jsem spíš měla pocit, jakoby to všechno bylo reálný než uměle vytvořený. Takže výborná práce. 

Pokud bych měla zmínit tři věci, které se mi v příběhu líbily nejvíce, tak to byly vize Paula, které dodávali dynamiku celému příběhu. Potom "Hlas", což byla specifická vnitřní síla, díky které mohli ovládat chování druhých lidí. A při používání této síly jsem v průběhu filmu měla vždy husí kůži. A samozřejmě scény s pouštním červem. 

Takže pokud máte rádi sci-fi, prosím vás běžte na tento film do kina. Protože tohle je něco, co musíte vidět na velkém plátně s pořádným zvukem. A možná vás přesvědčí zhodnocení mé kamarádky - byl to naprosto úžasný audiovizuální zážitek - což je naprosto vystihující. 

Jak je tedy z recenze znát Duna mě nadchla! A mám v plánu, že na ni půjdu ještě jednou! Tak běžte taky. 

Vaše Melange.