Knižní shrnutí #1

Na první knižní shrnutí 2024 jsem si dala načas. To uznávám. Nicméně občas je život tak nabitý, že nemáte ani čas na svoje malé radosti. Takže konečně je to tady! 😂

 V dnešním článku vám představím, všechno, co jsem přečetla za měsíce leden, únor, březen. Co se žánru týče, bude to velmi různorodé. Celkem Vám představím 5 titulů - Psí jednohubka, cestopis, povídky, příběh z druhé světové války a jeden psychologický román od britské autorky. 

Takže jdeme na to:

1. Gump: Jsme dvojka

Letošní rok jsem začala touto knižní jednohubkou. Druhý díl Gumpa jsem dávala mamce na vánoce, protože má slabost pro psí příběhy. První díl se mi poměrně líbil, takže jsem byla logicky zvědavá, jak se povede pokračování. Bohužel se to zdaleka nevyrovnalo dílu prvnímu. Celý příběh byl slabší, nevtáhlo mě to a po přečtení jsem do pár dnů zapomněla o čem o vlastně bylo. Což opravdu není dobré znamení. Nejsem si úplně jistá, jestli druhý díl nebyl tak trochu zbytečný, ale chápu, že se to marketingově prostě vyplatilo. Za mě tedy nic moc. 

☆☆

2. Všechny cesty vedou do Santiaga

Snažím se nepřeceňovat vliv okolí na moje pocity. Je pohodlný říct, že se máš blbě kvůli vnějším okolnostem. Tvoje pocity jsou ale v první řadě výsledkem toho, jak k těm okolnostem přistupuješ ty sám.

Moje první ziburovina. Rozuměj, moje první knížka od mého oblíbence Ladislava Zibury, kterou vlastním. Tuto krásnou knížku, jak vizuálem tak i obsahem, jsem dostala k vánocům a jsem velmi vděčná, že ji mám ve své knihovně. 

Kniha nás provází pěší poutí do Santiago de Compostela, kterou sám autor vykonal a to ne poprvé. Cesta začíná ve francouzském městečku Saint Jean Pied de Port a má dlouhých 800 km. Ladislav Zibura nám popisuje co na cestě zažil, s kým se potkal, životní příběhy dalších spolupoutníků a jaké to vlastně je, vykonávat takto dlouhou pěší pouť. Je plná vtipných momentů, ale i hlubokých myšlenek. Zároveň autor cestu popisuje velmi reálně se všemi jeho krásami, ale i úskalími, což se mi velmi líbilo. Při čtení jsem se tedy smála nahlas a zároveň si do notesu zapisovala citáty, které se mnou hodně rezonovaly. 

Všechny cesty vedou do Santiaga je skvělá kniha, která se dobře četla. I když je v podstatě jen o chůzi, autor s tím velmi dobře pracoval. Aby to nebylo příliš jednotvárné vkládal do příběhu stále nové prvky a tím celý děj obohacoval. 

Co musím ještě vyzdvihnout jsou překrásné ilustrace od Lukáše Tomka, které vás provázejí celým příběhem. Na vnitřní straně obálky je trasa pouti, která zároveň reflektuje, v jaké části knihy jste, což je dobře vymyšlený detail, který mě bavil. 

O pouti do Santiaga de Compostela sním už tak 10 let, a musím teda říct, že mě při čtení úplně volala. Rozhodla jsem se, že ji vykonám příští rok 2025, kdy mi bude pětatřicet, což je takový životní milník a je na čase, si splnit svůj sen.  

☆☆☆☆☆  

3. Paříž pro jednoho a jiné povídky

Podívej na ty něžné tahy štětcem, jak ji namaloval pleť. Zbožňuje ji. Nesnese pomyšlení, že se na něj zlobí. Nedokáže se na ni přestat dívat, dokonce i když ona na něj má vztek. Zůstane s ní, neodejde, bez ohledu na to, jak moc ji rozzuřil.

Musím se přiznat, že povídky a romantiku čtu opravdu málokdy. Ale měla jsem chuť na něco nenáročného, takže jsem toho patřičně využila. Nalákalo mě krásné zpracování této knihy s fialovo modrou ořízkou a taky tématika Paříže a celkově cestování. Od autorky Jojo Moyes jsem četla pouze Než jsem tě poznala a je to jedná z mála romantických knížek, která mě opravdu zasáhla. Povídková kniha Paříž pro jednoho a jiné povídky je jednoduše velmi odpočinkové čtení. Asi jsem i trochu pochopila, proč lidi romantiky čtou. Je to zkrátka hrozně příjemné a milé, ale zároveň trochu plytké 😂 Nechci si to přiznat, ale vlastně se mi to celé líbilo. Byla to prostě oddechovka, kterou jsem v tu dobu zrovna potřebovala. Čtení mě navnadilo na další autorčiny knihy, takže mám teď v plánu si pořídit Poslední dopis od milence. Příběh jsem viděla už ve filmovém zpracování a slyšela jsem, že je kniha opravdu napínavá a skvělá. 

Jak už to u povídkových knížek bývá, některé povídky jsem si zamilovala a u některých jsem si říkala - to je jako všechno? Ale mám celkově pocit, že i takto lehké čtivo je prostě jednou za čas potřeba. 

☆☆☆  

4. Zase se shledáme

Měla jsem číslo 80597. Den jsem prožívala tak, že  jsem zvládala hlad, odpovídala na apel, procházela dezinfekcemi, brodila se v blátě a v těžkých barelech s rukojeťmi, jimiž se provlékly pásky deset centimetrů, přepravovala odporně páchnoucí tekutinu, které se říkalo "káva".

Moje pochody při výběru knih jsou někdy zvláštní. Takže jsem po lehké romantice sáhla po těžkém tématu druhé světové války. Čímž jsem také splnila svoje pravidlo, že si chci jednou ročně přečíst něco o válce. 

Životní příběh pařížské židovky Madeline Goldstein a jejího manžela, kteří si oba prošli koncentračním táborem. V těchto hrůzách však měli štěstí, že oba přežili a na konci války se znovu shledali. Ačkoliv je to komplikovaný životní příběh, přiznám se, že celkově mě kniha, až tak moc nevtáhla. Autorka prostě není spisovatelka, a je to celé napsané jako takový věcný životopis. Prvních šedesát stránek Madeline popisuje svůj život do koncentračního tábora, což byla velmi nudná část, kterou jsem opravdu musela přelouskat. 

Ovšem od jejich zatčení za účast v odboji, mučení ve vězení a odvoz do koncentračního tábora v Osvětimi, to bylo čtení zajímavé, hrůzostrašně a děsivé. Madeline byla odtržena od svého manžela. Celou dobu byly od sebe 10 km, avšak vůbec nevěděli, jestli ten druhý je na živu. Z tohoto tématu je mi vždy zle, a do teď nedokážu pochopit, jak se takové věci mohly vůbec dít. 

Ačkoliv si manželé prožívali všechny tyto hrůzy, v některých věcech měli tak trochu štěstí. Některá rozhodnutí a také to, že Madeline ze sebe dělala hloupější, než ve skutečnosti byla, jim v podstatě zachránila život. Měli to štěstí, že se po válce znovu shledali a kniha po té pokračuje s popisování toho, co se po ní dělo. Madeline vypraví, že antisemitismus v lidech neustále přetrvával i několik desítek let po válce. Setkávali se s určitou diskriminací a nepochopením téměř až do 90. let. Což je velmi smutné. 

Celkově bych knihu zhodnotila jako zajímavý příběh, avšak napsaný velmi strohým stylem. Jedná se spíše o takovou výpověď, než beletristický počin. O druhé světové válce jsem rozhodně přečetla lepší knihy. Za mě můžu doporučit třeba Hanu, Nejšťastnější muž na Zemi nebo V šedých tónech. 

☆☆☆ 

5. Terapie

Štěstí je jako motýl. Čím víc ho pronásledujete, tím víc vám uniká. Pokud ale obrátíte pozornost k jiným věcem, přiletí a zlehka se vám usadí na rameni.

Ačkoliv jsou knihy B. A. Paris, založené na jednoduší lince, je pro mě tato autorka zárukou toho, že vás příběh strhne a nepustí až do konce. Její knihy se velmi dobře čtou autorka prostě ví, jak udržet vaši pozornost. Všechny tyto atributy má i kniha Terapie. 

Mladý pár Leo a Alice, se nastěhuje do nového domu v komunitním uzavřeném komplexu v Londýně. Necítí se zde ale dobře. Mají pocit, že jim po domě někdo chodí, sleduje je a objevují se zde zvláštní předměty. Alice po čase zjistí, že se v jejich domě stala brutální vražda a že její přítel Leo o tom věděl, ale neřekl jí to. Navíc se její sousedé chovají zvláštně a Alice se domnívá, že si ní nejednají úplně na rovinu. 

Celou knihu se vlastně ženete za tím, o co tam jde, kdo zatím vším stojí, což je tahák celé knihy. Jestli se Alice už toho všechno zbláznila a některé věci si začíná vymýšlet. Nebo ji sousedé lžou a něco tají a proč ji její přítel o tom všem nic neřekl. Tím pádem celou knihu vlastně nevěříte ani jedné postavě. A do posledních padesáti stránek jsem neměla ponětí, kde je pravda. Což je podle mě velmi dobře napsané. 

V průběhu čtení jsem ale měla pocit, že příběh je takový průměrný. Nicméně po dočtení jsem se zamýšlela nad tím, jak to autorka celé vymyslela, a bylo to velmi dobře promyšlené. Stejně jako záporák manipuloval s hlavní postavou, tak si autorka hrála se čtenářem. Při jedné strašidelně scéně, jsem se dokonce musela zvednout a jít si zamknout byt 😂

Bylo to tedy velmi dobré, ale už to na mě nepůsobilo tak tísnivě jako třeba její další kniha V pasti lží. Pokud by vás to zajímalo recenzi najdete v tomto článku. 

☆☆☆☆  

A to je z dnešního článku už úplně vše. Doufám, že vás to bavilo a že jste si odnesli nějakou knižní inspiraci. Dejte mi vědět, jaký názor máte vy na knihy od B. A. Paris? 

Čtěte je to boží! 

Vaše Melange 💙