Knižní shrnutí #3

Letos jsem snad poprvé ráda, že už je podzim. Léto sice uběhlo nesmírným tempem, ale já musím s klidným svědomím říct, že jsem si ho užila naplno a do sytosti. Stihla jsem Chorvatsko, Itálii, Španělsko a troufám si říct, že jsem překonala svůj největší strach z létání, z čehož mám obrovskou radost. Možná proto mě ani nemrzí, že už je léto za námi a těším se na novou chladnější etapu roku 2023. 

V dnešním článku vám představím všechno to, co jsem přečetla za měsíce červenec, srpen a září. Bude tu kniha, kterou jsem nemohla rozdýchat, dvě srdcovky, recept na štěstí, jedna neskutečná autobiografie a audiokniha s italskou atmosférou. Tak jdeme na to: 

14. Les v domě

Před bábi ani slovo, rozumíš? 

Hlavní hrdinka žije se svou matkou a prarodiči v rodinném domě. Jejich vzájemné vztahy jsou dost komplikované a chladné, a tak Cácora (jak jí všichni říkají) vyrůstá ve velmi toxickém prostředí. Pod střechou tohoto domu se totiž děje něco, o čemž se nemluví. Prosakuje to zdmi, kazí to vzduch, ničí to atmosféru a negativně to ovlivňuje celou rodinu. Cácora však jednoho dne začne jednat a konečně se rozmluví....

Paní Alenu Mornštajnovou naprosto zbožňuji, podle mně je to paní spisovatelka. Její styl je naprosto jedinečný a Les v domě je již čtvrtá kniha, kterou jsem od autorky přečetla.

Nicméně s hodnocením této knihy mám dost problém. Téma jako takové bylo pro mně těžko stravitelné, až bych se nebála říct, že dost odporné. Vůbec mi nebylo příjemné knihu číst, ale zároveň jsem nemohla přestat. Jako vždy je to výborně napsané, neskutečně působivé a děsivé. Co mi na knize chybělo je nějaká hloubka, přesah, který autorka vždy ve svých knihách má. Je ale otázka, jestli se v takovém tématu vůbec nějaká hloubka dá nalézt? 

To, co prožívá hlavní hrdinka je neskutečně těžké téma, nicméně děje se to a je podle mně důležité o tom psát. Mornštajnová podle mně dokonale vystihla pocity osoby, která si něčím takovým prochází a jak je velmi těžké s tímto problémem vyjít ven. Trošku je mi líto, že kniha vyvolala takovou negativní odezvu. Možná tato negativní vlna právě reflektuje to, jak špatně na toto téma společnost reaguje. O to důležitější je ho odkrývat a psát o něm. 

Nejsem si ale úplně jistá, jak tuto knihu hodnotit. Na jednu stranu mě to úplně vtáhlo. Já se do knihy hluboko ponořila a vylezla jsem z ní na konci totálně znechucená, vystrašená a bylo mi i fyzicky zle. Bezesporu je to tedy geniálně napsané. Takto hrůzostrašné pocity jsem u knihy už dlouho neměla a trošku mě tímto efektem připomněla styl psaní B. A. Paris. Na druhou stranu mi bylo téma tak nepříjemné, že si to nejspíš už nikdy nepřečtu znova a ani nevím, jestli si knihu chci nechávat. 

Les v domě, bude tedy první kniha, jejíž recenzi nebudu hodnotit hvězdičkami. Protože se na to prostě necítím!

15. Harry Potter a relikvie smrti

Radujme se, veselme se, Potřík jim dal nářez! Starouš Voldy už má utrum, tuhej jako pařez.

Mám takovou tradici, že každé léto čtu Harryho Pottera. Letos jsem tuto tradici dokončila přečtením závěrečného dílu celé této série Relikvií smrti. Tento díl byl kdysi můj nejoblíbenější, protože se zde dozvíte informace, které si celou sérii jen domýšlíte a také díky zvratu na konci. 

Naposledy jsem ho četla před deseti lety a tak jsem byla zvědavá, co všechno jsem zapomněla. Jelikož jsem za tu dobu viděla film tak milionkrát, měla jsem dost detailů zarytých právě z filmové adaptace. Co mě tedy na tom bavilo nejvíce bylo právě sledovat ty odlišnosti oproti filmu. A těch věcí bylo opravdu hodně. Srovnávání tedy mých znalostí filmu s originálem bylo pro mě tou nejzábavnější složkou. 

 Na jednu stranu jsem si to užila, Byly tam pasáže, které mě bavily moc. Ale asi už to nějak není ono. Už jsem nepociťovala, tak obrovské nadšení, které je u mě při čtení Harry Pottera vždy zvykem. Je to nejspíš tím, že ten příběh skutečně znám nazpaměť. Já jen doufám, že jsem z toho už nevyrostla. :D

Kniha má velmi akční a dobrodružné scény, které skutečně hltáte. Skvěle jsem si užila scénu v Godrikové Dole, která je v knize mnohem víc děsivá než ve filmu. Ale nejvíc jsem si užila právě závěr celé série, kdy se Harry dozví celou pravdu od Snapa, který mu těsně před smrtí,  předá své myšlenky. To jak šel Harry dobrovolně na smrt a jeho posmrtné setkání s Brumbálem. Výborný závěr. 

I když už jsem nebyla tak nadšená a celý příběh jsem četla tak nějak vlažně, stále musím uznat, že je to skvělá kniha. 

☆☆☆☆☆

16. Bajky Barda Beedleho

A tak se smrt zmocnila prvního z bratří.  

Jako doplňkový materiál k Relikvií smrti, jsem četla Bajky Barda Beedleho. Je to soubor pohádek, které čtou svým dětem čarodějky v magickém světě Harryho Pottera. A právě jedna z pohádek Tři bratři má velmi důležitou roli v posledním díle. Tato pohádka je samozřejmě nejlepší a já ji mám velmi ráda. Má ponurou atmosféru a velmi zajímavý závěr. Troufám si tvrdit, že si Bajky všichni kupují právě kvůli Třem bratrům. Ostatní pohádky nejsou špatné, ale nejsou tak moc silné. Bajky obsahují i komentáře Albuse Brumbála ke každé pohádce, což je takový příjemný bonus. 

Tři Bratří pojednávají o setkání bratrů se Smrtí, kterou obelstí a ona jim na oplátku předá tři vzácné předměty. Kámen vzkříšení, neviditelný plášť a bezovou hůlku. Ty dohromady tvoří relikvie smrti po kterých je pojmenovaný i závěrečný díl. Jak to s nimi dopadlo, se můžete podívat:

☆☆☆ 

17. Hygge - cesta ke štěstí

V rámci EU spotřebovává Dánsko největší množství vosku na osobu - každý Dán rok co rok vypálí 5,79 kg svíček. 

Tuto knihu jsem ulovila v levných knihách a napsala jí Marie Tourell Soderbergová, dánská herečka která je velkou milovnicí konceptu Hygge. Objela celé Dánsko a vyzpovídala mnoho lidí, aby dala dohromady myšlenky o Hygge. Kniha je tedy takovým průvodcem Hygge světem. Hygge (jak jsem ho pochopila já) je takové nastolení si pohody, prožívání přítomného okamžiku a užívání si maličkostí. Může to být večeře s přáteli, kterou uspořádáte u sebe doma. Sezení na lavičce a pozorování západu slunce. Drobné činnosti jako pletení. Pustit si hudbu z gramofonu a jen tak ji poslouchat. Vytvořit si pěknou atmosféru při svíčkách, zabalit se do deky a číst si. A tenhle koncept aplikovat do každodenního života. 

Kniha popisuje jednotlivá odvětví a jak si do něj hygge nasadit a prožívat jej. Ať už je to ve výzdobě domu, vaření apod. Mimochodem slovo hygge zde bylo skloňováno tak milionkrát. Na každé stránce minimálně desekrát :D 

Knížka je moc krásně graficky zpracovaná - hodí se jako ozdoba na poličku. Obsahuje i krásné fotografie. Nebylo to špatný, ale bylo to za mě takový průměrný. Je to určitě dobré jako zdroj inspirace. Jinak koncept hygge je mi moc sympatický, ale vlastně se tak snažím i tak žít. 

☆☆☆

18. Jsem ráda, že moje matka zemřela

Maminko! Jsem teď...tak hubená! Konečně mám jen 40 kilo.

Nejrychleji přečtená knížka letošního roku. Ano, tuto knihu jsem totiž přečetla za víkend. Což je u mě skutečně rekord. Neskutečná autobiografie americké dětské hvězdy Jennette McCurdy a jejího vztahu s matkou, který jak už název napovídá nebyl jednoduchý. Název je skutečně brutální, ale po přečtení celé knihy plně pochopíte jeho význam. 

V knize nám tedy Jennete předkládá, jaké bylo vyrůstat v područí manipulativní a panovačné matky, která si malou Jenette vychovala k obrazu svému. Promítla si do ní svůj sen být hollywoodskou herečkou a nutila ji odmalička chodit na herecké castingy. A pro to, aby ji do dětských seriálů nebo filmů dostala, byla její matka ochotná udělat cokoliv. Jsou zde popsány věci, které jsou velmi šokující, mrazivé a smutné. Vypíchla bych zde jednu, která na mě zapůsobila nejvíc. Když bylo Jennette jedenáct let, řekla jí její matka, že by si přála, aby nikdy nevyrostla. A že existuje způsob, jak to vyřešit - omezování kalorií. A tak Jennette v podstatě vycvičila k tomu, aby se pro ní anorexie stala denní rutinou a normální věcí. Autorka tedy polovinu života trpěla poruchou příjmu potravy. Ale je to jen jedna z mála věcí, které se na Jennette podepsaly výchovou její matky. 

Jennette McCurdy hrála v americkém dětském seriálu iCarly, na televizní stanici Nickelodeon. Já ho vůbec neznala, ale v Americe je poměrně slavný. Chápu tedy, že v Americe vyvolala tato kniha šokující reakci, protože to, že Jennette prožívala takovéto dětství nevěděl téměř nikdo. Jennette také v knize dost otevřeně kritizuje televizního producenta Dana Schneider, kterého zde nazývá jako Tvůrce. 

Kniha obsahuje témata, která mě baví - komplikovaný vztah s matkou, poruchy příjmu potravy, psychické problémy, ztráta milované osoby, závislosti. Žánrově mi to tedy hodně sedlo, moc mě to bavilo a totálně mě to strhlo. Já jsem nechtěla dělat nic jiného, jenom to číst. Bylo to silné, šokující, chvílemi nechutné, strhující a výborně napsané. Rozhodně aspirace na nejlepší knihu roku. 

☆☆☆☆☆ 

19. Láska ve špičce italské boty - audiokniha

Může být něco lepšího než prázdniny v Římě? Může. Prázdniny v Kalábrii. 

V létě jsem potřebovala nějakého parťáka do uší na cesty a jelikož miluji Itálii, zakoupila jsem si tuto audioknihu Láska ve špičce italské boty. Očekávala jsem něco nenáročného, lehkého, atmosféru moře a slaného vzduchu. Což jsem přesně i dostala. Knihu napsala i namluvila Blanka Malá, která má velmi příjemný hlas a vlastně se to celé dobře poslouchalo. Na druhou stranu je příběh dost plytký, naivní a nad některými názory a výroky jsem protáčela oči. Nutno ale podotknout, že paní Malá není prostě spisovatelka a napsala to podle mně tak, jak to celé vnímala a prožila. 

Paní Blanka Malá je velmi sympatická dáma. Má můj obdiv, za to, že zanechala nudný život v Čechách a vydala se za svými sny mimo komfortní zónu. Což se jí velmi vyplatilo a potkala svou osudovou lásku o hodně let mladšího italského Agostina. Ze srdce jí to přeju, po těch všech náročných manželstvích s českými úzkoprsými muži :D 

☆☆☆

A to už je z knižního shrnutí úplně všechno. Užijte si podzimní dny samozřejmě s nějakou výbornou knihou v ruce. 

Čtěte je to boží!

Vaše Melange. 

Další články