Knižní shrnutí #3

Ačkoliv thrillery moc nečtu, jednou za čas na ně dostanu chuť. Na Pomocnici mě nalákala spousta nadšených recenzí, a tak jsem byla zvědavá, jestli nadchne i mě. 
A musím uznat, že to byla bomba! 

Neskutečně dobře se to četlo. Otáčela jsem stránky, ani nevím jak. Autorka vás neustále drží v napětí a vy se těšíte, co bude dál a až zjistíte, co všechno za celým příběhem vězí. Přijde mi, že jsem poslední dobou neměla úplně šťastnou ruku na dobré knihy, ale Pomocnice mě uchvátila. Čtení jsem si opravdu užila a téměř nedýchala až do konce. 

Příběh nás přivádí k Millie, která se nachází ve velice špatné životní situaci. Momentálně bydlí v autě, nemá moc peněz a nutně si potřebuje najít práci. Po nějaké době se jí podaří získat místo pomocnice v domácnosti, u bohatého manželského páru Winchesterových. Nastěhuje se do jejich luxusního domu a těší se, že si polepší. Ačkoliv je dům obrovský, Millie umístí do velmi malého pokojíčku na půdě, což se jí zdá divné, ale jelikož její aktuální domov je auto, neváhá ani vteřinu. 

Svou práci odvádí, jak nejlépe umí, ale začíná mít velké problémy s paní domu Ninou. Ta se k ní začne chovat velmi zvláštním způsobem a komplikuje jí tak, její každodenní činnosti. Dává ji pokyny k různým úkolům a pak tvrdí, že ji nic takového nenařídila a začne ji ze života dělat peklo. A vám začne docházet, že s Ninou není něco v pořádku. 

Pán domu, atraktivní Andrew, se ale naopak k pomocnici Millie, chová velmi hezky a celou práci ji tak zpříjemňuje. Postupně mezi nimi vzniká hluboká sympatie. Děj se odvíjí tímto způsobem a vás prostě celou dobu žene touha dozvědět se, co všechno vězí za chováním Niny. Něco tady prostě nehraje. 

Ve třetině knihy se děj otáčí a vy máte možnost vše pozorovat z pohledu Niny. Zde nastává naprostý zvrat, který vás vcucne a vyplivne až na konci. Tuto část jsem si neskutečně užila. Vše jsem četla s otevřenou pusou, úplně mě mrazilo a nevěřila jsem tomu, co čtu. Bylo to výborně napsané a úplně mě to odrovnalo. Ze závěru vnímám určité poselství a takový vzkaz lidem, kteří dělají nemorální věci. Nemůžu to kvůli spoilerům vysvětlit dopodrobna, ale toto vyznění bylo pro mě velmi silné. 

Jsem z Pomocnice opravdu nadšená a nejspíš to pro mě bude jedna z top knih letošního roku. 

☆☆☆☆☆  

Tuto knihu jsem si pořídila, abych tak nějak lépe pochopila, jak vnímají svět autisté. Hledání Phoebe se mi docela líbilo, i když musím říct, že mi některé věci přišly nedostačující a hlavní kámen úrazu bylo určitě to, že už nejsem cílovka.

Hlavní postava Phoebe je autistka a my skrze ní nahlížíme na to, jak odlišně řeší běžné životní situace na střední škole. Phoebe jsem si velmi oblíbila, svým chováním je velmi roztomilá, laskavá a přirostla mi k srdci. Velmi se mi líbilo, jak důkladně v sobě rozebírala. jednotlivé situace, které zažívala. Na sociální interakce, Phoebe reagovala velmi specifickým způsobem, ale vlastně nechápala, co na tom bylo špatně, dokud jí to někdo nevysvětlil. Což mě dost bavilo. 

Nicméně mi v mnoha případech přišlo, že se Phoebe chová velmi pochopitelně a nechápala jsem v čem tkví její odlišnost. V některých situacích jsem si říkala, že bych to v jejím věku řešila úplně stejně. V knize byly popsány prvky, který mi autismus připomínaly, ale přišlo mi, že se příběh na tyto věci zaměřoval hrozně málo. A všechny situace, které jsem předpokládala, že budou pro Phoebe obtížné, vyřešila vždy naprosto pro mě pochopitelným způsobem. Přišlo mi tedy, že téma autismu nebylo rozebráno úplně do hloubky, ale je to nejspíš i tím, že je kniha pro mladší čtenáře.

Z knihy mám tedy takové smíšené pocity, ale nemůžu říct, že by kniha byla špatná. Spíše jsem o autistech měla mylnou představu. Myslela jsem si, že život prožívají diametrálně odlišně, ale vlastně to tak nemusí úplně být. Rozhodně oceňuji, že se autor snažil téma autismu přiblížit mládeži. Mě kniha nalákala k tomu, si přečíst něco dalšího na toto téma. Uvažuji o Podivném případu se psem, který jsem kdysi viděla jako divadelní inscenaci a bylo z něj nadšená.

☆☆☆☆  

V srpnu jsem se tematicky vrhla na knihu Srpny, která minulý rok sklidila velké ohlasy. Ale nebylo to tedy vůbec lehké čtení. Pro mě to bylo celkem děsivé. Po dočtení této knihy jsem měla úplně úzkost, bolelo mě břicho a bylo mi z toho fakt zle. Tak silně na mě kniha zapůsobila. 

Hlavní tématem knihy je manipulační technika Gaslighting. Naprosto oceňuji, že autor chtěl poukázat na tento typ manipulace a myslím, že to některým lidem může otevřít oči nebo mohou díky knize rozpoznat, že se jim tohle děje. 

Příběh vypráví o Daniele, která žije v rodině, kde její matka velmi zvláštním a nenápadným způsobem týrá její sestru. V této rodině se o tom ví, ale záměrně o tom všichni mlčí. Daniela je jediná, která na to dokáže poukázat, ale jelikož ji nikdo v rodině nepodpoří, tak se v ní postupně rodí pocit, jestli si to celé vlastně nevymýšlí a jestli se to skutečně děje. V této tísnivé atmosféře, Daniela vyrůstá a nese si tak velmi silné trauma do života. První část knihy byla pro mě taková tuhá, byla ale velmi důležitá pro kontext celého příběhu a byly zde šokující skutečnosti, které jsem musela rozdýchávat a nedělali mi vůbec dobře.

Druhá část knihy nás přivádí na vysokou školu, kde Daniela potkává Štěpána, který se zdá, že by ji mohl vysvobodit z této divné rodinné situace. Daniela se po čase ale začne v tomto vztahu cítit jako ve vězení. Ze Štěpána se postupně stává působivý manipulátor. Vyvolává v ní pocit, že je neschopná, že špatně vnímá realitu, že si spoustu věcí nepamatuje, je roztržitá, dělá seky. Buduje v ní tyto pocity, s cílem ji dokonale ovládat. 

Celá kniha má velmi tísnivou atmosféru a způsob jakým autor knihu napsal je velmi působivý. Při čtení ve vás vyvolává velmi silné úzkosti. Pokud ve vás psané slovo dokáže spustit tyto nepříjemné pocity, pak je to podle mě naprosto geniálně napsané. 

Zároveň mi ale přišlo, že je téma rozebráno trošku povrchově, já bych ocenila zpracování trochu více do hloubky a trošku více se zanořit do psychologie obou postav. Ať už manipulátora, tak i oběti. Jejich motivace zde popsány byly, to ano, ale jen velmi slabě.

Při čtení mě ještě napadla otázka, jestli manipulátor ví, že někomu ubližuje, nebo jsou to v něm určité vzorce, podle kterých se chová a má pocit, že je všechno v pořádku?  

Knize dávám 4 hvězdy, ale přiznám se, že už to nikdy nechci číst znovu. Opravdu mi to neudělalo dobře. 😶

☆☆☆☆  

Prvně bych chtěla pochválit obálku, která je opravdu krásná. Zlaté zdobení, přírodní prvky a secesní kudrlinky, to já mám skutečně ráda. Obálku vytvořila knižní influencerka Radši Knihu. 

Děj knihy se odehrává na konci 19. století v Olomouci, což mi přišlo velmi originální prostředí a také mě nalákala slibovaná temnější atmosféra točící se kolem duchů a přízraků. Ale upřímně jsem nečekala, že to bude takto dobré 😊 Příběh mě opravdu bavil a velmi jsem si ho užila. Bylo to velmi originálně pojaté. Napsané takovým květnatým českým jazykem, což jsem od tak mladé autorky jako je Lenka Poláčková rozhodně nečekala. 

Příběh nás přivádí k Žofii, která pracuje jako služebná v bohaté německé rodině Pffeifferových. V dětství si zažila tragickou ztrátu kamarádky a od té doby slyší hlasy zesnulých. Snaží se ale tuto svou schopnost potlačit a příliš nerozvíjet. Chtěla by spíš na vše zapomenout a žít normální život. Do města se však vrací její kamarád z dětství Matrna, který rodině Pffeifferových prozradí Žofiino tajemství. Ti se pro její schopnost nadchnou a začnou s ní pořádat spirituální seance. 

Co na knize bylo nesmírně zajímavé, že tyto seance čtete z pohledu Žofie, tedy samotného média a zjišťujete, co přesně při vyvolání duchů prožívá. A tyto části byly velmi dobře napsané, až mě z toho vždycky mrazilo. Co bych chtěla moc pochválit, tak to byly hlavní postavy, které byly naprosto uvěřitelné. Měla jsem je úplně před očima a měli velmi dobře zvolená jména, které si pamatuju doteď. (Ambrož, Leopold, Matěj a Žofie). Což se mi běžně vůbec nestává. 

Skvělá byla taky atmosféra temného sychravého Olomouce, skutečné historické atributy, reálné útržky novinových článků o okultismu a vysvětlivky některých pojmů, které se dnes už nepoužívají. Víte třeba co je fiakr nebo viržinko? 🙂 

Jakožto young adult fantasy, zde byla i romantická linka, ale jen jemně a byla spíše okořeněním celého příběhu, než že by na ní byla založená celá kniha. Což mám ráda. 

Musím teda uznat, že knihu jsem si opravdu užila a je to dokonalé čtení na podzimní večery. Paní Lenka Poláčková mě svým jazykem i celým příběhem uchvátila. 

☆☆☆☆  

Audioknihu Náhradník velmi hezky namluvil Daniel Krejčík a jeho přednes jsem si velmi užila. Má takový příjemný laskavý hlas, který prostě pohladí po duši 😊
Nicméně celkové z této autobiografie mám takové smíšené pocity. Princ Harry zde popisuje celý svůj život od dětství až po opuštění královské rodiny. Celkově mi to přišlo moc dlouhé a až moc podrobné. S některými pasážemi jsem moc nesouhlasila, pro jiné jsem zase měla naprosté pochopení.

Oceňuji upřímnost s kterou Princ Harry popisoval svůj život, především proces ztráty a vyprávění o mamince Princezně Dianě, jsem si velmi užila. Tyto části mě bavily nejvíce. Dále jsem si užila popisování vztahů s jeho královskou rodinou, Upřímně jsem čekala, že bude své příbuzné více hanit, ale spíše mi přišlo, že je popisoval celistvě s jejich dobrými a špatnými vlastnostmi. 

Zábavné byly potom "kraviny", které Princ Harry vyváděl a kvůli kterým byl několikrát terčem bulvárních plátků a médií. Popisoval také jeho celoživotní boj s bulvárem a jak mu v podstatě dělali ze života peklo. Neumím si tento zásah do soukromí vůbec představit, je to odporné a velmi smutné, na druhou stranu to bylo zde zmiňované tolikrát, že jsem měla občas pocit, že je to hlavní téma celé knihy. Někdy to na mě bylo až moc sebelítostivé. 

Zajímavá byla část, kdy Princ Harry vyprávěl o tom, jak se seznámili s Meghan. Bylo z toho cítit, že se opravdu mají rádi, což bylo velmi hezké. Ale kvůli médiím nebyl jejich vztah vůbec jednoduchý. 

Jako pro mě zajímavé prostředí, ale rozhodně to nejlepší autobiografie pro mě nebyla. V mém srdci stále vede geniální Vypravěč. 

☆☆☆