Listopád

Chceme svobodné volby!

K narozeninám jsem dostala tuto novou knihu od Aleny Mornštajnové. Její styl psaní jsem si zamilovala už po přečtení Hany, jejíž příběh na mě velmi silně zapůsobil. A nechala ve mně jakýsi hluboký otisk. Proto jsem se na Listopád velmi těšila. Anotace slibovala něco neotřelého, velmi originálního, co na knižním trhu doposud nebylo. 

Děj nám vypraví alternativní historii, kdy neproběhla Sametová revoluce a v roce 1989 se demonstrace lidu, naopak obrátili na tu špatnou stranu. Režim jako takový zpřísnil pravidla a velmi brutálním způsobem potlačil revoluci. Účastníky demonstrací pozavíral do vězení za vlastizradu a zradu socialistického zřízení. Kniha nám popisuje příběh ženy Marie, která měla tu smůlu, že na demonstraci vyjádřila svůj názor a prohlašovala, že chce mít svobodné volby. O pár dní později byla násilně odvlečena ze svého bytu a po té uvězněna na 20 let. Docela krutý trest za projevení názoru, že?

Dále je zde vykreslen příběh Magdy, která odmalička vyrůstá v socialistickém zařízení "U 5 dubu", kde se děvčata snaží vychovat v duchu komunismu. Pod rouškou lží, že se jich rodiče vzdali, jim vtloukají do hlavy pravidla s cílem vytvořit z nich ty správné občanky socialistického zřízení. 

Listopád je napsaný velmi působivě. Do knihy jsem se naprosto ponořila a to natolik, že jsem děj, který je velmi krutý, musela rozdýchávat. Při čtení příběhu jsem měla pocit, že se skutečně stal. Na druhou stranu to bylo pro mě velmi těžké téma, které nebylo snadné číst. Jsem na téma komunismu tak nějak háklivá a nedělá mi dobře. Ačkoliv jsem za této doby nežila, cítím v sobě jakousi křivdu a vlastně nevím proč. Díky této knize jsem si uvědomila, jak důležitá událost pro nás Sametová revoluce byla. Bylo nehorázné štěstí, že se to vůbec podařilo. Musíme být vděční za všechny lidi, kteří tenkrát vyšli do ulic a bojovali za změnu. 

Knihu bych popsala jako takový nejhorší scénář toho, co by se mohlo dít, kdyby revoluce neproběhla. Příběh je tedy velmi působivý, čtivý, protkaný krásnými metaforami, které tak dobře Mornštajnová umí. Zároveň je stejně jako Hana opět velmi silný a tragický. Hlavní postavy Marie a celé její rodiny mi bylo neskutečně líto. A musím se přiznat, že konec jsem velmi obrečela. Takže děkuji paní Mornštajnová za další skvělou knihu, díky které jsem se mohla zamyslet nad vlastní existencí v demokracii. 

Vaše Melange.