Panická ataka. Co to je?

V dnešním článku bych se s vámi chtěla podělit o svou zkušenost se stavy známými jako panické ataky. Trpěla jsem jimi asi před třemi lety a trvalo mi rok, než jsem se jich zcela zbavila. Jelikož mám pocit, že většina lidí už o těchto stavech slyšela, ale nějak nevědí, co to přesně znamená, rozhodla jsem svou zkušenost takto sepsat. Chtěla jsem vše sepsat i proto, abych, eventuálně pomohla někomu, kdo aktuálně prožívá něco obdobného. Když jsem panické ataky prožívala já, bylo pro mě naprosto zásadní zjištění, že na to nejsem sama. Začala bych tedy tím, co to vlastně panická ataka je. Nebudu vás tady zatěžovat definicemi z wikipedie nebo odborným psychologickým popisem. Prostě to napíšu tak, jak jsem je prožívala já.

Moji nejsilnější panickou ataku, jsem zažila, když mi bylo 28 let ve vojenské pevnosti v Josefově. Kdo jste tam byli, tak víte, že se jako součást prohlídky dostanete velmi úzkým, stísněným tunelem několik pater dolů do podzemí této pevnosti. Už když jsem ten tunel poprvé viděla, měla jsem z něho nepříjemný pocit, ale říkala jsem si, že přece nejsem baba, a když už jsem tady, tak tam prostě vlezu. Už asi uprostřed schodiště v tomto tunelu, se mi tak nesnesitelně točila hlava, že jsem si myslela, že za chvíli omdlím, ale jako introvert nesnáším scény na veřejnosti, a tak jsem se sílou vůle prostě držela. Prohlídku jsem absolvovala až do úplného konce, ale hodně silně mi bušilo srdce, třásly se mi ruce, ztuhly mi nohy, takže se mi těžko šlo, lapala jsem po dechu, bylo mi špatně od žaludku, a co na tom bylo nejhorší, že jsem pociťovala obrovský panický nepřekonatelný strach. Všechny tyto projevy, jsem pociťovala celou dobu v podzemí, ale nějak jsem to prostě zvládla, bez toho, abych to někomu řekla. Všechno jsem to prožívala uvnitř, aniž by na mě někdo něco poznal. Přišlo mi to divný, protože nic tak silného, jsem do té doby nezažila, ale říkala jsem si, že to byl asi nějaký klaustrofobický záchvat a že když se budu vyhýbat stísněným prostorám, že to bude v pohodě. A tento zážitek mi vlastně odstartoval můj boj s panickými atakami, které přicházely, když jsem to nejmíň čekala.

Druhý takový stav, jsem zažila na chatě, kdy mi bylo tak zle, že jsem vůbec nevěděla, co se sebou mám dělat a volala jsem si sanitku. To, co jsem předtím prožívala v tom podzemí, bylo oproti tomuto nic. Myslela, jsem si, že mi srdce vyskočí z hrudi, jak silně tlouklo. Měla jsem sucho v ústech, třes v rukou, ztuhlé nohy, bylo mi na zvracení, prožívala jsem velmi intenzivní strach a do toho všeho jsem měla myšlenku, že jsem se úplně zbláznila. Že mi už prostě definitivně hráblo.

Po tomto stavu jsem si řekla, že už to asi úplně normální není a zašla jsem ke své obvodní lékařce, ta mi dala doporučení na všechny možná vyšetření - neurologie, plicní, ultrazvuk srdce, vyšetření středního ucha atd. Prostě všechno možný, aby se přišlo na to, co mi je. Ale já tak nějak vnímala, že to fyzickou příčinu nemá, že je to spíše psychicky. Po asi deseti vyšetřeních mi, až pan neurolog potvrdil, že to vypadá na panické ataky. A já začala sama pátrat po informacích, jak si mám pomoct.

Vypadá to hrozně děsivě já vím a nechtěla jsem vás tím popisem vystrašit. Je to náročný, ale dá se s tím pracovat, a když jsem to zvládla já, absolutně mez medikace, zvládnete to taky! Samozřejmě bych ráda doplnila, že jsem pouze laik, nejsem žádný psychiatr a jenom zde představuji svoji zkušenost. Medikace má své opodstatnění a v některých případech je skutečně nezbytná a pomáhá. Takže pokud prožíváte jakékoliv psychické problémy, vždy je konzultuje s odborníkem. 

Navíc mohu potvrdit, že všechno zlé je k něčemu dobré. Poznala jsem tím, víc samu sebe, jak funguju v některých situacích, přestala jsem být na sebe tak náročná. 

Co mi pomohlo?

Panická ataka je skutečně komplikovaný proces, který se dost těžko popisuje. V hlavě máte prostě takový tlačítko, které při pocitu ohrožení vypustí do mozku velkou dávku adrenalinu, na které pak tělo nepřiměřeně reaguje. Co toto tlačítko zmáčkne a kdy je těžké zjistit. Ale existují (teda aspoň u mě to tak bylo) pojítka, která pomáhají při práci s atakami. Níže bych vám ráda vypsala body, které mi pomohly překonat tyto stavy.

Informace, informace, informace

Když jsem měla potvrzené, že trpím těmito záchvaty, začala jsem si hledat o tom úplně všechno. Sledovala jsem videa na youtube lidí, kteří si tím prošli nebo procházejí. To mi pomohlo velmi v tom, že v tom nejsem sama. Našla jsem dokonce mezi známými někoho, kdo tím trpěl a prodiskutovali jsme to společně. Existuje i kniha Agorafobie a panická ataka - příčiny a způsoby léčby, kde jsou i různá cvičení, jak se záchvaty pracovat. Tato kniha mi objasnila velké množství věcí. Pochopila jsem z ní například, proč těmito stavy trpím. Nejnovější kniha o těchto stavech je Královna děsu, kde jsou i zpovědi slavných osobností, kteří tímto trpí např. Iva Pazderková. Takže informovanost. Když chceš něco překonat, je dobré si o tom zjistit co nejvíc.

Odborná pomoc

Najděte si psychologa. Ale najděte si psychologa takového, který vám sedne a budete mít k němu důvěru. Ze začátku je to složité, se zpovídat cizímu člověku, ale berte to tak, že je to osoba, která zde je jen pro vás. Je to odborník, takže bude vědět, jak vám pomoci. Vím, psycholog může být drahá záležitost, ale je to investice do vašeho psychického zdraví a to se rozhodně vyplatí. Pokud je to i tak pro vás příliš drahé, dá se najít psycholog i přes pojišťovnu na doporučení obvodního lékaře. Já tenhle bod měla jednodušší v tom, že jsem už měla svou psycholožku, takže jsem se na ni jen obrátila.

 Konzultovat tento nebo jakýkoliv psychický problém je velmi zásadní pro jeho odstranění nebo zlepšení. Navíc vám může poradit, zda je váš problém závažnější a je třeba se obrátit na psychiatra, který by vám nasadil antidepresiva. Nebo zdali jste schopni na tom zapracovat sami. Jinak taková vsuvka, vím, že antidepresiva jsou takový strašák, ale nebojte se jich. Při panických atakách vám mohou velmi ulevit a navíc tyto stavy naprosto vyléčit, aniž by se vám už vraceli.

Dále mi velmi pomohla EFT terapie. Jedná se o alternativní léčbu, ale mohu ji vřele doporučit. Co to přesně je vám zde popisovat nebudu, jelikož je to téma, tak na další článek. Takže pokud vás to zajímá, zkuste si to vygooglovat.

Pohyb

Ano, uvádí se to jako lék na všechno, ale ono to skutečně je lék na všechno! Najděte si takový pohyb, který vás bude bavit, naplňovat a při kterém nebudete trpět. U mě to byl trojboj plávání, jóga a tanec. Ale stačí bohatě jen jeden typ, který vás bude bavit, vypnete u něho a uvolníte se. Pokud rádi posilujete, kupte si činky nebo zajděte do posilovny. Pokud rádi běháte, tak směle do toho. Nebo zbožňujete aerobic, je to na vás. Hlavní je hýbat se, vyplavit endorfiny, vypnout hlavu. A praktikujte ho několikrát do týdne.

Kronika panikáře

Vytvořte si deník, kde si budete zapisovat průběhy panických atak. Já si ji nazvala kronika panikáře :D A zapisovala jsem si, kdy a kde jsem PA měla, jaká byla její intenzita od 1 - 5 řekněme, jak jsem se cítila před tím a po tom atd. Pomůže vám to uvědomit si, spoustu užitečných věcí. Mě například pomáhalo to, že jsem si přečetla, že poslední ataku jsem měla před 14 dny, pak to byl už měsíc, pak 3 měsíce. Pomáhalo mi zjištění, že lhůta mezi atakami se prodlužuje.

Můj zápis ataky vypadal například takhle:

Datum: 14.12.

Kde: šalina/tramvaj

Intenzita: 5

Průběh: ten den jsem se už od rána cítila dost unavená. V šalině (v tramvaji omlouvám se nebrňákům :D) byl vydýchaný vzduch a spousta lidí a tím pádem jsem se v ní cítila velmi stísněně. Jakmile jsem pomyslela na to, že se z ní jen tak nedostanu celá ataka se spustila. Mžitky před očima, točení hlavy, brnění končetin, hyperventilace, bušení srdce, třes rukou, pocení a nemožnost se nadechnout. Snažila jsem se uklidnit dýcháním z hluboka a přesunutím mysli na něco jiného, takže jsem začala počítat auta, které projížděli okolo, ale moc mi to nepomáhalo....

Těmito zápisy jsem např. zjistila, riziková místa, kde jsem ataky měla nejčastěji. Byla to většinou místa, odkud se jakoby špatně utíká, kdy by se něco stalo. Kde je velká koncentrace lidí. U mě to bylo kino, divadlo, dopravní prostředek, obchod, klub i třeba výtah. 

Je ale důležité si uvědomit, že se nesmíte těmto místům vyhýbat! Zní to velmi kontraproduktivně, protože když víte, že v těchto prostorách je riziko, že ataku dostanete, logicky tam nebudete chodit. Ale když se jim vyhýbat budete ten strach z ataky, tím jen posílíte. Abyste překonaly strach musíte mu čelit! Je to děsivý já vím, ale toto je velmi důležité si uvědomit. 

Já osobně miluju kina a představa, že bych tam vůbec nechodila (což je teď vtipný v době pandemie) byla pro mě velmi smutná. Proto jsem se svěřila kamarádce, ke které jsem měla důvěru a chodila do kina třeba jen s ní. Dělalo mi dobře, že o tom ví, a že se třeba nebude zlobit a divit, když prostě z toho kina uteču :D A taky jsem si vybírala místa, blízko do uličky, abych ten případný útěk měla snazší.

Meditace

o této časti se rozepisovat moc nebudu, je to také téma na další článek. Ale ve zkratce meditace pomáhají k celkovému zklidnění, prožívání přítomného okamžiku a srovnání myšlenek. Což jsou velmi důležité atributy pro překonání panických atak. Pokud třeba nevíte, jak začít doporučuji pořad Velký průvodce meditací, který je i na Netflixu, kde v osmi dílech srozumitelně vysvětlují, jak na to. Nebo třeba aplikaci Headspace. 

Pokud byste se chtěli na cokoliv zeptat, klidně mi pište na email - m.elange@email.cz. Ráda vám odpovím na vaše dotazy. Jen samozřejmě ještě zopakuji, že nejsem odborník na danou tématiku, pouze jsem si tímto prošla a tak můžu sdílet tuto zkušenost. 

A pokud si procházíte aktuálně něčím podobným, vězte, že ne každý kdo bloudí je ztracen. :)

Vaše Melange.